Jazyky:



Na základní škole se ve fyzice učíme porozumět základním přírodním zákonitostem. Nepochybujeme o tom, že upuštěné jablko spadne na zem, že elektřina „kope“ a že mrznoucí voda zvětšuje svůj objem a proto může roztrhnout nádobu, v níž se nachází.

Mezi základní přírodní zákonitosti patří i Newtonovy pohybové zákony. Ne každý si uvědomuje souvislosti mezi těmito zákony a manažerskou praxí. Pomiňme skutečnost, že tyto zákony platí pro specifické podmínky a zkusme se zamyslet nad některými paralelami.

Zákon setrvačnosti

Tento zákon zjednodušeně říká, že těleso zůstává v klidu nebo rovnoměrném přímočarém pohybu, pokud není vnějšími silami nuceno tento stav změnit.  Chceme-li těleso vyvést z klidu nebo rovnoměrný pohyb změnit, musíme tělesu udělit kladné nebo záporné zrychlení (zrychlit ho nebo zpomalit).

Ve firmě a v reálném životě to funguje stejně. Opakovanou činností si budujeme návyky, které nám pomáhají vykonávat jakoukoliv činnost s minimem vydané energie (především té mentální). Tyto návyky jsou pro nás oporou, mohou se ale stát i našim největším nepřítelem. Majitelé a manažeři očekávají od svých zaměstnanců lepší výsledky a vyšší motivaci, ale přitom je řídí a chovají se k nim stejně jako před 5 nebo 10 lety. Lidé chtějí vyšší mzdy, ale nijak na sobě nepracují a dělají pouze to, co jim nařídí jejich vedoucí nebo co vyžaduje pracovně-právní legislativa. Dlouhodobí manželé chtějí mít stejně kvalitní vztah jako na počátku, ale ve skutečnosti jen přežívají vedle sebe a nedělají aktivně nic, co by pomohlo jejich vztah zlepšit.

Einsteinovi je přisuzován výrok „Jen hlupák dělá věci stále stejně a očekává přitom lepší výsledek“. Pokud chceme, aby se něco změnilo, musíme nejdříve nějakým impulsem narušit klid a rovnováhu – začneme u sebe, pak u ostatních. Jako manažer nejdříve musím začít dělat něco jinak a teprve pak mohu požadovat změnu od kolegů. Jako zaměstnanec musím nejdříve přidat na proaktivitě a výsledcích, pak mohu požadovat vyšší plat. A jako manžel musím sám změnit své chování vůči manželce, pak mohu žádat totéž od ní. Pokud nepřekonám setrvačnost, nedosáhnu změny.

 

Zákon síly

Zákon síly uvádí, že F=m*a. Pokud změnu chápeme jako zrychlení, pak je toto zrychlení přímo úměrné působící síle a nepřímo úměrné hmotnosti tělesa (a=F/m). I tento zákon má jasnou analogii ve firemním životě. Pokud majitel řídí malou firmu (= „malá hmotnost“) a má absolutní rozhodovací pravomoci (= „velká síla“), je schopen změny zahájit a zrealizovat velmi rychle.

Pokud se ale firma rozroste (zvětší se „hmotnost“) a pokud bude majitel prosazovat změny sám (popř. s několika manažery) tak, jak byl zvyklý, bude průběh změn daleko pomalejší, protože při stejné „síle“ musí překonat mnohem větší „hmotnost“ firmy. Tento zákon jasně ukazuje, proč je tak těžké prosadit razantní změny ve velkých firmách, nebo dokonce ve státní správě.

Jak tento stav změnit? Buď do změn cíleně zapojit více zaměstnanců správnou personální politikou, nebo zvýšit rychlost změn budováním a posilováním týmové autonomie (malé fraktální týmy reagují na změny mnohem rychleji než celá firma).

 

Zákon akce a reakce

Tento zákon hovoří o tom, že proti každé akci působí vždy stejná reakce. Tzn. že čím větší má být požadovaná změna, nebo čím větší skupiny lidí se změna týká, tím větší reakci lze očekávat (síly zaměstnanců proti silám vedení).

Ve firemní praxi se lze často setkat s tím, že vedení přistupuje stejným způsobem k prosazení malých i velkých, pozitivních i negativních změn. Výsledek je ale pokaždé jiný. Pokud firma realizuje malé změny, nebo ještě lépe změny, které jsou v zájmu zaměstnanců (např. zavedení stravenek), změna proběhne rychle. Pokud ale bude realizovat velké změny, které se zaměstnanců dotknou negativně (např. zpevňování norem), může být odpor velmi výrazný.

Pokud jsme si této zákonitosti vědomi, můžeme realizovat změny tak, abychom tento zákon obešli a nasměrovali energii zaměstnanců požadovaným směrem.

Shrneme-li analogii se zákonem akce a reakce, u každé změny existují dvě možná řešení:

–         buď je odpor zaměstnanců překonán odpovídající silou, což je z dlouhodobého pohledu manažersky velmi náročné a poškozuje to loajalitu zaměstnanců,

–         nebo je na zaměstnance působeno vhodným způsobem tak, aby jejich síly nesměřovaly proti snahám managementu, ale v souladu s nimi. Toho lze dosáhnout vhodnou komunikací, stylem řízení, motivačním systémem, zapojováním zaměstnanců do přípravy změn apod.

 

Živé systémy

Je nutné podotknout, že Newtonovy zákony neposkytují přesný popis chování lidí a organizací, protože jsou definovány pro tzv. uzavřené systémy (fyzikální tělesa reagující pouze na vnější podněty) a vycházejí ze zjednodušených podmínek.

Člověk, stejně jako firma nebo jakákoliv jiná organizace, náleží mezi tzv. živé neboli otevřené systémy. U nich může impuls ke změně vycházet i zevnitř. Navíc se tyto systémy vyznačují adaptabilitou – jsou-li opakovaně vystavovány stejnému vnějšímu impulsu, účinnost tohoto impulsu se v čase mění (stejná odměna nebo trest nebude mít v případě opakování stejný efekt). Proto u živých systémů nefungují tyto zákony stejně lineárně jako u fyzikálních těles. Dopad na manažerskou praxi je zřejmý – pokud chceme dostat z lidí nějaký výsledek, musíme vymýšlet neustále nové impulsy.

Nicméně základní principy, definující že:

–      změna nastane pouze za přítomnosti sil, narušujících rovnovážný stav

–      úspěšnost a rychlost změny závisí na velikosti působících síl a na velikosti organizace

–      u každé akce je nutné počítat s odpovídající reakcí

tímto nijak zpochybněny nejsou.

Newtonovy zákony nejsou jedinými přírodními zákonitostmi, u nichž lze nalézt paralely v manažerské praxi. Obdobně fungují např. i další zákony, o kterých si napíšeme v příštím článku.

Kamil Košťál

 

Sledujte nás:

Diskuze

 
Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial

Zaujal Vás tento článek? Prosím, dejte o něm vědět :)